Stanislav Hapala - Sandy
3. vedoucí oddílu

Rozsáhlá činnost kněze v Havlíčkově Brodě po únoru 1948 se nelíbila komunistům. Od 1.8.1948 byl už kaplanem v Pardubicích, po roce v Chrasti u Chrudimi, Slatiňanech - 1.8.1950 byl určen správcem farnosti v Poličce (údaje vyprošeny z osob. listu na biskupství v Hradci Králové).

Na jaře 1949 jsem byl zavolán z výuky v gymnasiu, jako tehdejší vedoucí oddílu, i se zástupcem Čebišem (žije v Jihlavě) k předsedovi okresního akčního výboru. Nelíbil se křesťanský směr oddílu a zápaďácké stanovy skautingu. Proto do oddílové rady dosadil vlastního syna - svazáka. Moc dlouho mezi nás nechodil, ale cítili jsme sledování. Před maturitou mou a Čebiše staral se o činnost Blesku činovník z Ostravska, tehdy přeložený do Škrobáren v H.B.. Nedávno zemřel - jmenuje se Hapala - Veverák. Zručně vymaloval světélkujícími barvami postavy na stěny srubu. Pak zajistil materiál ke zhotovení a výzdobě Tam-tamu. S jeho výrobou jsme se dlouho piplali - zároveň se dodělával i totem.

V roce 1950 náčelnictvo Junáka (nasadili tam komunisty) vyzvalo k přechodu do společné organizace mládeže. Tábory už nebyly, jen pár kluků pobývalo týden společně na chatě u Doubravky pod Čertovým stolkem. Hned při 1. vycházce - září 1950 - odešli vedoucí na mimořádnou střediskovou radu. Tam se dověděli možnosti: působit v Pionýru nebo končit. Žádný z nás nechtěl porušit skautský slib. Přes naléhání rodičů k pokračování, oddílová schůzka 3.12. byla v klubovně poslední. Rozdělili jsme si obtížně shromaždované nářadí a tábornické potřeby, i výzdobu klubovny. Jen z břízek - vlastnoručně - pracně zhotovené - židle, stůl a též podsady (majetek P. Hájka) nemohli jsme využít. Bláhově jsme mysleli, že omezení potrvá pár měsíců či let.

Po čase pár kluků obnovilo činnost, ale pouze venku. Klubovna nám chyběla a byla nevyužívaná. Vyhlédli jsme místo až jižně od Ždírce nad Doubravou - v osadě Hluboká, u rybníka v lesích. Na jméno Tichý podařilo se získat stavební povolení z ONV Chotěboř. Ke získání vlastnictví chaty, vydal jsem se do posledního působiště P. Františka.

V Poličce na děkanství mně otevřela jeho maminka. Když poznala že se s O. známe z Havlíčkova Brodu, s pláčem pověděla, že P. byl nedávno zatčen a odvezen neznámo kam. Důvod už nikdo z poličských farníků dnes nezná. Po roce 89 mi pověděl příčinu probošt P. John žijící v důchodě v České Třebové. Asi koncem roku 1950 zhoubně onemocněla církevní tajemnice okresu Polička - členka KSČ. Vyžádala si svátosti nemocných od P. Hájka. Příbuzným uložila ať u něho vyžádají církevní pohřeb - tehdy samozřejmé rozloučení.

KSČ to však pokládala za výstrahu komunistům - deptajícím Církev. P. Hájek zatčen - později souzen za podrývání socialismu. Uložen mnohaletý žalář. Ještě v letech 1960 - 62 obrušoval s ním ověsky lustrů arcibiskup Otčenášek v Kartouzích. Pracovat se muselo rychle ke splnění normy, jinak nebylo jídlo + pobyt v temnici. Brusné kotouče však odíraly prsty - boláky hnisaly.

Po věznění O. různě pracoval jako dělník - delší dobu při překládání balíků na nádražní poště v Hradci Králové. Občas jsem ho tam vyhledal. Od 1.5.1968 mohl spravovat farnosti: Skuhrov, Lučice, Česká Bělá, Pohled, Dolní Krupá. Bydlel v České Bělé, tam i opravil poslední z opatrovaných kostelů.

Potřeboval k objíždění auto - tehdy nedostatkové. Zajistil mu je dobrodinec z Italie - asi kdysi ukrývaný v klášteře.

Od začátku roku 1988 léčili ho v Havlíčkově Brodě na zánět močových cest. Když se bolesti stupňovaly, neteř - laborantka v Hradecké nemocnici, vyjednala léčení tam. Zjistili snad zánět břišní dutiny z prasklých vředů. ThLic. P. František Hájek zemřel 11.4.1988, pohřben byl k rodičům v Černilově 18.4.1988. Až lidé odešli ze hřbitova pár starých skautů z 3. oddílu mu zpívalo nad rakví večerku. I při tom nás šmírovala jedna informátorka z Havlíčkova Brodu.

Modlete se často ať se zakladatel za křesťanské skauty přimlouvá, zvláště za zemřelé členy oddílu - je jich už dost.

Jestřáb - Josef Tichý sj.

Tento článek byl přečten již 1907 x

Tisknout článek

Sdílet na facebook