ThLic. P. František Hájek

ThLic. P. František Hájek má v tomto roce několik výročí pozemského putování. Pomáhá z Boží blízkosti, zvlášť těm, kteří na něho vzpomenou prosbami o přímluvy. V našem městě není už moc pamětníků jeho působení. V letech 1945 - 48 věnoval mnoho úsilí vzniku křesťanského oddílu. V Brodě tehdy bylo asi 8 chlapeckých oddílů - náš měl razítko s č. 9. Časem většina zanikla. My jsme ve středisku Bobrů zůstali s označením 3 (asi od r. 1949).

Jubilant se narodil 14.7.1918 ve vesničce Divec, tj. asi 12 km východně od Hradce Králové. Maturoval na klasickém gymnáziu v Hradci Králové. Pak vstoupil do hradeckého bohosloveckého učiliště. Studoval s vyznamenáním. Doktorát theologie měl získat v Římě. Studenti z ČSR bydleli v papežské koleji Nepomucenum, tehdy nedávno vystavěné.

O něco později přišel do Říma i jeho příbuzný - Otec arcibiskup Otčenášek. Ten pro mne zaznamenal, že František mu poskytl přehledné zápisy z latinských přednášek. Vynikal též zručností. Za války spravoval kolegům i představeným boty a stříhal vlasy podle přání - aby ušetřili. Kolega Reinsberg mu tehdy pověděl o katolickém skautingu v Čechách.

Mons. Reinsberg byl dlouhá léta farářem kostela P. Marie před Týnem (Praha - Staroměstské náměstí). Po r. 1989 zúčastňoval se setkání Duchovní rady katolických skautů - tam jsem ho blíž poznal. Před jeho smrtí vyšla kniha rozhovorů s ním. Vzpomíná na římská studia ve válce. Františka Hájka tam obdivuje. Píše jakou dovednost - v zásahu cíle kamenem - si přinesl z let kdy v rodišti pásal krávy.

V okrajích Říma - zpustošených válkou se přemnožili hlodavci a zdivočely kočky. Vřeštění, zvlášť v noci, rušilo studenty v přípravách na zkoušky. Tehdy se vše přednášelo i zkoušelo v latině. Do míst jekotu házeli študáci třeba dřív nasbírané kameny.

Zásahy Františka zaháněly havěť - některé kočky zásahy nepřežily. Študákům byla zima v kostelích i na koleji. A tak kožešník - tehdy bez práce - jim z vyčiněných kočičin šil rukavice a bederní pásy na hřbet a ledviny. Od Františka má 1 O. arcibiskup, já jsem dostal jeho vlastní. Jeho zestárlé sestře jsme vozíval v totalitě do Divce sv. přijímání. "Kočičák" mi dala na památku.

Svátost služebného kněžství teolog Hájek obdržel v Římě 19.12.1942. Mše sv. pak míval v klášteřích řeholnic. Vyjednal tam úkryty pro židy a partyzány. Zároveň zvládl úplné zkoušky z mnoha oborů teologie, s právem užívat titul Th.Lic. = "znalec teologie".

Po válce se novokněží až během srna - září 1945 vraceli do vlasti. Cestovali v nákladních vagonech i týden - s mnoha odstávkami na rozbombardovaných tratích. Překládali i bedny s knihami, které u nás po válce nebyly.

Havlíčkův Brod byl prvním kněžským působištěm P. Františka - od 1.10.1945 roznítil mnoho činností - m.j. početný dětský chorální sbor - s cílem kvality pro vystoupení - i v Italii.

P. Hájek poznal, že kluci mají vlastní zájmy. Radil s dospívajícími hochy, které znal z kostela. Vzpomínky v kronice uvádějí - Při debatách s mladíky na zahradě děkanství, se jevilo prospěšné soustředit do junácké skupiny křesťany školního věku. Tehdejší nadšenci pro dobrodružství z katolických rodin byli přihlášeni do různých brodských oddílů. Rozhodnutí pro oddíl s duchovním rozvíjením padlo v květnu 1947 = tzn. námět oddílu tedy přišel v měsíci maminky Ježíše. Jistě nás chránila v totalitě - tehdy se přimlouval i O. Hájek.

Josef červený

"Nejtěžší úkol, tj. sehnání klubovny vzal si na starost sám P. Hájek. Pronajal parcelu za Kalvárií od p. profesora Šandery na 12 let a od pana Štanglera z Věže opatřil potřebné dřevo na stavbu srubu. Stavba chaty ovšem nebyla lehká. Bylo třeba dřevo přivézt, oplotit pozemek, sehnat cement, písek, kámen, cihly a ostatní potřeby ke stavbě. Plány srubu vypracoval pan Ing. Wagner ze Sativy. Stavba byla ztížena tím, že vodu bylo nutno dopravovat až od rybníka z parku. Srub téměř celý vybudovali členové Jednoty čs. Orla v Havlíčkově Brodě. Zednické práce vykonal otec P. Hájka. Pracovalo se přes celé prázdniny až do konce září. Po celou tu dobu se o všechno staral, neúnavně pomáhal a ostatní povzbuzoval P. Hájek.
Při slavnostním ohni byla klubovna vysvěcena a odevzdána svému účelu. Bratr Josef Červený, který byl po květnové revoluci vyznamenán junáckým záslužným křížem pro ilegální skautskou činnost během německé okupace, se stal prvním vedoucím oddílu. První schůzka v nové klubovně se konala 12. října 1947." (citace z oddílové kroniky)

>> P. Hájek a počátky oddílu Blesk - dokončení >>

Jestřáb - Josef Tichý sj.

Tento článek byl přečten již 2768 x

Tisknout článek

Sdílet na facebook